Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. Starověký Egypt II.

14. 6. 2013

 *Do učebny vejde profesor Gallagher, postaví se za katedru a čeká, až se třída uklidní, přitom vyloví z nitra svého hábitu svazek pergamenů, které rozloží před sebou.*

 
Vítám vás na další hodině Dějin čar a kouzel. Dnes náš čeká další dílek z dějin Egypta. Minule jsme dějiny této civilizace začali a dnes nás čeká druhá část.
 
*Zaloví ve svém temně fialovém hábitu, z něhož vytáhne několik pergamenů a rozloží je před sebou.*
 
Ačkoliv už totiž víme něco málo o postavení kouzelníků, jejich zaměření a něco o obecných reálií Egypta, zdaleka jsme neprobrali vše, co bychom měli.
 
Kupříkladu takoví černokněžníci. Kdybych se vás na jméno nějakého zeptal, jistě byste mi jich pár vyjmenovali. Voldemort, Grindenwald, Noir. A to mluvím jen o několika málo z doby posledního století. Vzpomeňme si na Rasputina. Byli byste mi však schopni vysvětlit, čím se takový černokněžník vyznačuje? Jak bych ho vlastně mohla poznat od jiného obyčejného kouzelníka?
 
Ve stručnosti řečeno, černokněžníci jsou kouzelníci studující a využívající magii ze sobeckých pohnutek, za účelem osobního zisku a získání moci nad ostatními. Z touhy po vědění, zdokonalení se a nadřazenosti, z čiré arogance, užívají praktik, které my ostatní považujeme za, slušně řečeno, nepřijatelné, až zvrácené.
 
Právě Egypt je kolébkou černokněžníků s opravdu dlouholetou a neblahou tradicí. Alespoň tedy těch prvních, historickými prameny doložených.
 
Na otázku "Proč právě Egypt?", byste mi mohli odpovědět vy sami už díky tomu, co víte z minula. Egypt je první země, kde kouzelníci získali opravdovou moc. A s množstvím roste chuť, která je ideálním prostředím pro rodící se bakterie závisti, intrik a podlosti. Původní zákulisní boj o moc se brzy přenesl v boj naprosto otevřený, o to krutější. Kouzelníci se předháněli v účinnějších, krutějších postupech, kletbách a praktikách a někteří se nebáli sáhnout až na samé dno toho, co zbylo z morálky.
 
Legendou mezi egyptskými černokněžníky a vlastně černokněžníky vůbec, byl Sutech Egyptský. Jeho činy z dob archaických dějin, to jest před minule zmíněným sjednocením Egypta, jsou natolik známé, že se Sutech v mudlovské mytologii stal dokonce bohem. A to bohem pouště, moře, bouří a cizinců. Tudíž věcí, jichž se Egypťané báli a jež často nenáviděli. Ještě připomenu jeho další jména, protože starověké hieroglyfy nemají jednotný překlad. Znát ho tak můžete pod jménem Suteh nebo Seth.
 
Jeho neméně známým protivníkem byl Usirev, chcete-li Usir či Osiris. S nejvyšší pravděpodobností právě boj proti němu popostrčil Setha ke studiu temných umění, pomocí nichž nakonec Usireva podle zabil. Jeho tělo pak rozčtvrtil a části rozhodil po Egyptě. Usirev však nezemřel. Jak to udělal nechtějte vědět, to není nic pro studenty prvního ročníku. Každopádně mu ale zpět na svět pomohla jeho žena Eset, též řečená Isis. 
 
Sutech přes své mrzké vítězství na egyptský trůn nikdy neusedl. Koneckonců, ztratil o to se získanou mocí a nabytými znalostmi zájem. A aby toho nebylo málo, postavil se mu Usírevův syn, Horus. Ten jej dokonce porazil a to v pravdě v kolosálním kouzelnickém souboji zahrnující několik magických zápasů a závodů. Legendárním se stal závod v přeměňování.
 
Poražený, ponížený Sutech se uchýlil do egyptského sousedství. Myšlenky na svůj triumfální a drtivý návrat se nikdy nevzdal, sám ho však již nestihl uskutečnit. Jeho nápad však přetrval a později ho využili jeho potomci, kdy asi okolo roku 1700 BC Egypt napadli a později i ovládli Hyksósové pod patronátem boha Setha.
 
Jeho navrativší se, dle zkazek dokonce přímí, potomci využívali nesčetných výsad a privilegií, nicméně asi o sto let později se tento systém nenávratně zhroutil a jejich panství zaniklo. Období jejich nadvlády dnes známe jako druhé přechodné období.
 
O černokněžnících se od těch dob říká, že nesou Sutechovo znamení. Co to je a kde to máte hledat, to se mě neptejte. Soudím ale, že to není nic konkrétního. Každý, kdo se dá zařadit mezi černokněžníky musí totiž nutně nést stejné konkrétní charakteristiky a vlastnosti jako Sutech. Sklony k násilí, závist, touha po moci či bohatství, touha vládnout a ovládat, schopnost jít si za svým cílem a to i přes mrtvoly, absence svědomí. To všechno by mohlo být Sutechovým znamením.
 
Na tento černokněžnický odkaz brzy navázalo množství dalších kouzelníků, a to ať už mluvíme o velkovezírech či správcích, kteří zatoužili po postavení, jež by se snad hvězd dotýkalo. Studovali temná umění, podstatu smrti, navrácení jakéhosi života již zesnulému tělu. Podnikali také časté boje formou vzpoury či občanských válek. Jejich cílem bylo svržení faraóna a jeho spojenců, jejich prostředky pak vraždy, intriky… a samozřejmě temná magie.
 
A tady bude téma vašeho úkolu. Opět navštívíte knihovnu, najdete si a do úkolu popíšete nějaký magický souboj, který se ve starověkém Egyptě odehrál. Samozřejmě krom boje Hora se Sutechem.
 
Ale teď dál. Nejen pyramidami a černokněžníky znám je Egypt. Velmi sběhlí byli i v astronomii a astrologii. Jejich velice prazvláštní kalendář založený na hvězdě Sirius měl možná při dlouhodobém používání chyby, které vedly k jeho nepřesnosti při předpovídání záplav, ale dokonale odráží fluktuaci magikvarkového pole, přičemž kalendářní rok odvozovaný od společného východu slunce a hvězdy Siria tento cyklus kopíruje.
 
Znalosti na poli astronomickém a astrologickém pak kněžím, ale i kouzelníkům obecně, umožnily koordinovat nejrůznější významné rituály s těmito magickými přílivy a odlivy, přičemž díky nim mohli sesílat nesmírně složitá, propracovaná kouzla, jejichž sílu a účinek jimi násobili.
 
 
Díky předpovědi kupříkladu takového zatmění slunce pak nebylo těžké své poddané… řekněme usměrnit, ohromit, vystrašit, s konečným výsledkem i lépe ovládat.
 
Mimochodem, věděli jste, že Egypťané přišli jako první s konceptem posilování magických totemů, holí a hůlek za pomoci předmětů s přirozeným magickým nábojem? I když, pravda, výrobou hůlek proslulo spíše Řecko díky jisté, v té době ne až tak významné, rodině Olivanderů.
 
Umožnila jim to jistá světová kuriozita, která nemá v širším měřítku obdoby. Egyptské chrámy jsou totiž jedním mála původních hnízdišť ptáka fénixe, přičemž další již nalezneme pouze v Indii či Číně. Nikde jinde se fénixové většinou nerozmnožují a do těchto míst také většinou přicházejí zemřít aby se znovu narodili. Jen několik málo fénixů dostatečně přilnulo ke svým lidským souputníkům, že zůstává s nimi a nepoletuje volně napříč divokou Afrikou a Asií.
 
A tím se dostáváme k poslednímu tématu dnešní hodiny. Domácí skřítky zná v dnešní době už opravdu každý kouzelník a ačkoliv se s nimi vy, studenti, nesetkáváte přímo denně, s květy jejich práce v podobě nejrůznějších pudinků, nákypů, ale obecně vypraného a vyžehleného prádla už docela určitě.
 
Je třeba si však uvědomit, že náš vztah mezi skřítky, a nyní mám na mysli onen "pán" a "služebník", zde ani zdaleka nebyl odjakživa a celkově peripetie skřítčího příběhu byly trochu složitější.
 
Odhadem tisíc pět set let před křesťanským letopočtem Evropě ani zdaleka nevládlo lidské společenství. Vždyť lidem se o něčem, jako je civilizace, tehdy ani nezdálo! Avšak na pobřeží Evropy rozkvétala v pravdě civilizace docela jiného charakteru a tedy civilizace elfů, skřítků a vil. Národ elfů, jakási spojka mezi námi a svými soukmenovci, v překladu doslova lid s vílí krví, se rozrůstal, mohutněl. Pak však uhodila zima, neurodily se plodiny, ubylo zvěře a skřítky zasáhl hladomor.
 
Úrodný Egypt, zdálo se tehdy, by mohl být řešením strastí jejich společenství. Ale víly uprchly do lesů, kde se živily rosou a šťávou z květů a elfové se uzavřeli a odmítali komukoliv pomoci a od kohokoliv přijmout pomoc, s nadějí, že velký hladomor nakonec nějak překonají. Skřítci v téhle bryndě zůstali sami. Ne však na dlouho.
 
Při svém putování Evropou se velké pomoci nedočkali, vydali se tedy za moře, do Afriky, do Egypta. Musíme si uvědomit, jak byli vyhublí a podvyživení skřítci zoufalí. Doslova umírali hlady a ani jejich přirozené magické nadání jim nemohlo nijak pomoci. Jejich naděje vkládané do egyptského národa se však naštěstí vyplnily. Egypťané, jakožto lid cílevědomých, zvídavých a ctižádostivých kouzelníku, totiž byli doslova fascinováni skřítčími dovednostmi a umem. Těžko pak říci, zda pomohli zištně či nezištně, tak jak tak však skřítkům poskytli půdu a dostatečné zásoby. Část skřítků pak putovala zpět na sever, valná většina však z vděčnosti jim vlastní zůstala a zavázala se sloužit svým zachráncům na věky věků. Hromadně vstoupili do lidských služeb.
 
Nebyli by to však lidé, aby podávané ruky nevyužili a neschlamstli skřítka celého. Vlastně nikdo už dnes neví, kdo zaklel ono magické pouto mezi skřítky a námi, lidmi. Snad sami skřítkové, snad to byli nedůvěřiví či chamtiví lidé. Tak jak tak byl Velký slib, jak tomuto aktu přivázání sami skřítci říkají, s platností vyřčen a od té doby jsou skřítci již z povahy oddanými služebníky svých "pánů" a nemohou z vlastní vůle toto pouto porušit, pokud by jim to sám pán nedovolil.
 
*Poskládá si svoje pergameny do úhledné hromádky, která vzápětí zmizí v záhybech hábitu.*
 
Zadání úkolu bylo řečeno, a tak se těším na vaše vypracování a na shledání při příští hodině. Tématem tentokrát budou civilizace blízkého a dálného východu.
 
*Počká až všichni studenti odejdou a sám odejde z třídy jako poslední.*